PŘÍPADY Z PRAXE:
K dnešnímu dni bylo provedeno na území ČR podle našich informací 13 transplantací pupečníkové krve:
* 6x byl dárcem zdravý sourozenec (pupečníková krev byla uchována v příbuzenské části BPK-ČR) z toho 2x byla podána současně s pupečníkovou krví i kostní dřeň od zdravého sourozence
* 7x byla použita pupečníková krev z nepříbuzenských registrů - Cord Blood Bank Duseldorf, Milano, Barcelona, Sydney, BPK-ČR, Francie
První byl Lukáš…
Na jaře roku 1994 jsme se s kolegy sešli na tehdejší II. dětské klinice v Motole nad případem malého Lukáše. Hoch měl imunodeficienci, trpěl nezvladatelnými infekcemi, protože jeho imunitní systém byl v pořádku co se týče protilátek, ale jeho leukocyty nebyly schopné protilátkami označenou škodlivinu pohltit a zlikvidovat. Říká se tomu také syndrom líných leukocytů. Bylo mu skoro šest, buněčnou imunitu měl téměř na nule, po těle mnoho vředů a boláků, odoperované kosti lebky pro chronické záněty středouší a podobně. Jeho maminka byla znova těhotná a my už jsme díky prenatální diagnostice, kterou provedli na 1. lékařské fakultě na Gynekologicko-porodnické klinice u Apolináře kordocentézou (čili punkcí malého množství krve plodu z pupečníku), věděli, že dítě, které se narodí, je zdravé. Blížil se porod, jenž jsem ovšem nesměl promeškat, musel jsem k němu přijít a odebrat pupečníkovou krev. V té době ještě u nás nebyly mobily, pouze pagery. Ten jsem si díky nadaci Haima pořídil a začal s ním žít. Technika nezklamala a po porodu jsem odebral nadprůměrné množství pupečníkové krve. Asi za dva měsíce připravili kolegové v Motole Lukáše k transplantaci a s napětím jsme čekali, co se bude dít. Jako první znamení úspěchu se po nějaké době začaly hojit proleženiny na zádech. Bylo to tím, že se v jeho organismu objevily nové, zdravé leukocyty, které se ale dlouho nedaly v krevním oběhu detekovat, protože se okamžitě vrhaly na likvidaci ložisek infekce. A chlapec se postupně jakoby zázrakem uzdravoval.
